Lokomotiva ,,BORA" - vyráběna Borskými strojírnami po druhé světové válce.

Původní stav lokomotivy.

Lokomotivu během let někdo opatřil černým nátěrem.

Většina spojů byla rozletovaná a slepená lepidlem.

Lokomotiva nejezdila a koly nebylo možno ani pohnout.

Lokomotivu jsem po očištění, sletování a tmelení opatřil novým nátěrem.

Nastříkal jsem ji podle stop původní barvy a fotografií jiných lokomotiv.

U rotoru byly všechny tři vývody z cívek utrhané.

Vinutí rotoru jsem převinul.

Lokomotiva s původním sběračem proudu nepřejede výhybku.

Vyrobil jsem nové sběrače proudu.

Tato lokomotiva se vyráběla několik let po druhé světové válce v Borských strojírnách v Boru u České Lípy. Lokomotiva, kterou jsem získal byla nepojízdná, koly se nedalo ani otočit rukou. Karoserie měla většinu spojů rozletovaných a slepených nějakým lepidlem. Tato hračka se konstrukčně odlišovala v celé řadě detailů  od plechových lokomotiv jiných firem a je tím rozhodně zajímavá. Celá karoserie je letovaná, nikde na lokomotivě nejsou obvyklé jazýčkové spoje i pohon je zpřevodován zcela odlišně od zažitých praktik. Bohužel, sběrač proudu ze střední kolejnice je řešen tak, že lokomotiva nepřejede výhybku, neboť je jen jeden a jeho tvar způsobí vykolejení (zachytí se hranou o střední kolejnici). Lokomotiva působí na výhybkách potíže i když jsem ji vybavil dvěma lžicovými sběrači, neboť převodová kola se při průjezdu výhybky dotknou střední kolejnice a způsobí zkrat. Toto je technicky neřešitelný problém, protože převodová kola mají stejný průměr jako nákolek kol. Výrobce k soupravě nedodával výhybky a asi nepočítal s jejich použitím. Rotor měl utrhané konce vinutí, komutátor byl uvolněný a třetina vylomená. Musel jsem rotor převinout a komutátor opravit. Lokomotiva nebyla z výroby vybavena přepínačem pro změnu směru jízdy,  někdo ho ale na lokomotivě zhotovil a to tak kvalitně, že jsem ho tam ponechal. Na lokomotivě dosud chybí čelní znak ,,BORA", jenž jsem dosud nesehnal. Také musím ještě vytvořit na budce číselné označení. Ještě  jsem otočil nástavbu tendru vůči spřáhlům, neboť skutečný vzor této hračky, byla nejspíš německá oplášťovaná lokomotiva řady 03 a tendr tomu neodpovídal. Na různých fotografiích je tendr u této hračkové lokomotivy orientován oběma směry.

Oprava lokomotivy firmy Husch z meziválečného období.

V tomto stavu jsem lokomotivu získal.

Dýmnice byla vykrojená a kdosi do ní vletoval světlomet z kapesní svítilny.

Obě ojnice a pístní tyče scházejí.

Většina částí byla hluboce zkorodovaná.

Mnoho plechů je zdeformovaných.

Každou součást jsem očistil od koroze. 

Nerovnosti jsem vytmelil.

Rekonstruoval jsem dýmnici.

Opravená lokomotiva, zatím s náhradním zeleným tendrem.

Rekonstruované lokomotivy.

Vydražil jsem lokomotivu od předválečné firmy Husch v tomto žalostném stavu. Karoserii jsem celou rozebral, očistil od koroze a ve všech prolisech podletoval ocelovým drátem, neboť skrz plech místy prosvítalo světlo. Po vytmelení a přebroušení bylo nutno vyrobit nový rám, neboť ten původní byl neopravitelně zrezivělý. Zvláštní oříšek byla oprava pohonu, se kterým se nedalo otočit ani rukou. Stator byl do hloubky vybroušený od rotoru, který byl vůči středové poloze vyosený. Myslím, že k této závadě došlo již ve výrobním závodě a lokomotiva nikdy pořádně nemohla jezdit. Bylo poměrně pracné ložiska v úchytech posunout. Původní čelní reflektor byl naštěstí uvnitř kotle za strašidelnou svítilnou, kterou někdo vletoval do dýmnice. Rozpáranou dýmnici jsem opravil a umístil do ní  nově poniklovaný světlomet. Rekonstrukce byla zakončena černým nástřikem doplněným červenými linkami, podle původního rozmístění.